Můj vlk mě zas zaschrání a já kočka se stoho nějak vylížu. Olížu si rány a půjdu dál. Dextr ten krvežízniví vrah chápu ho. Svého otce jestli se mu tak dá říkat. Toho člověka co zasel sémňe abych se narodila bych neradši zabila nenavidím ho nejradši bych ho vyděla jako mrtvolu nebo jak ho někdo mlátí a lže mu jako on mojí matce to
dělal. Aby trpěl jako já aby měl problémy jako já díky tomu jakej na mě byl tak sem takováhle divná.
Jsem jak monstrum které se chce roztrhat a proměnit ta energie nebo co pocit který trhá tvoje srdce. Prej na to pomáhá mrdání, sex, masturbace. Ano masturbovala jsem s hadem s jedovatým hadem stříkající jed. Nemohla jsem přestat nekonečnej chtíč po tom. Já sama jsem ten had kterej do sebe nastříkal chtíč. Nechutensvo samo před zrcadlem. Jak zbožnující manie po sobě sama vidět se a udělat se. Nechutné až ohyzdné. Nádech a vídech jako když šíšu do sebe láduju. Ale nikdy se při tom nevidím. Červená kůže a vzrušení v manii a nechuť přestat pokračovat do uplného vyčerpání.
Vyčítaví pocit bez vlka a sama se sebou. Dekadence smrti a sexu obklupuje nás pořád celí život. Vždyt přeci začíná než se narodíme sexem a končí smrtí.


Ta písnička se mi moc nelíbí...