Podivný vílet do pouště

27. května 2013 v 19:04 | Víla Dvounůžková |  Povídky světa snů
Jednou jsem takle šla koupit látku na polštář šla jsem do města bylo hezky krásný letní prosluněný den. S dobrou náladou a hudbou v uších jsem šla do města kde jsem si vybrala nádhernou modrou látku s květinamy. Najednou mi zavolala matka. " Prostímtě pohlídala by jsi nám psa?" S nevolí jsem odpověděla že "ano". A hned jsem jí to položila když jsem zrovna byla na cestě zpátky.
Doma jsem nechala látky ležet na stole a běžela k matce domů hlídat psa. Ten její psík na mě skočil ta malá svině mi zašpinila kalhoty. Chci odsud vypadnout nenavidím to tu nechápu co na těch malejch psech má mě se líbí vlci.

Najednou jako bych se propadla do jiné realiti či dimenze kde byli jen zářive aury duší. Potácející se kolem. Ale pořád jsem hlídala psa. Najednou za mnou přišel můj kluk můj smysl bytí.

Vzal mě za ruku a řekl nadpozemsky "Pojedeme na vílet mi dva spolu" nevěděla jsem jak v téhlé dimenzi mluvit a tak jsem jen kývla na známku souhlasu. Popadl mě za ruku silněji a táhl moje astrální tělo v této divné realitě ve které se vše jevilo tak nerealisticky a uhlazeně.

Pustil mě až když jsme byli v jakém si autobusu ve kterém se vyskytovali bytosti jako mi ale zářili jinak jinýmy barvamy nebo jinou silou. Autobusem jsme dojeli do pouště v horách. Autobus zastavil a já s mím milím jsme došli k nějakému domu. Ostatní nám řekli že tam máme čekat.

Takovím zvláštní telepatickým způsobem. A tak jsme si řekli že počkáme na ně v tom domě jen co jsme do něj vlezli začali jsme se milovat naše duše se prolínali a laskali spojovali jako by jsme byli jen jedna duše která se rozpůlila a poté zas nalezla.

A najednou bylo světlo...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti můj blog?

Ano 60.4% (29)
Ne 39.6% (19)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama