Opřená hlava o stůl. Zatažené okno před realitou hnijích mrtvol skutečnosti. Proužek na těle rána na duši. Styk s plyšovím
medvídkem. Plyš která se mění v trny které bolí uvnitř těla. Pero krví z něho píše. Mánie po štěstí, vytřeštěnost a skákání na stole na které leží mrtvola. Bláznivost sebe sama. Barevná duha uprostřed tmy. Hvězda která tě poblázní a chce pro ní člověk třeštit a vyvádět jak malej. Všichni si myslí že jsi sjtetá a to máš jen radost ze života. Létající barevní motýlci naznačují naivní štěstí mě pohlcuje. Deštník uprostřed mísnoti na které padají kapky deště nebo spíše vody z flašky. Venku se honí šedé mraky.Láhev vody která stojí a čeká co sní? Květy odkvetou a už nebudou. Mít v sobě dva poli je utrpení sem optimistická nebo pesimistická? Odpustě mi otázky nerozvážné bláznivé holky. Knížka se dočetla. Jste jako den a noc. Někdo je noc a někdo zase den. Ale hnijící mrtvola je pořád mrtvola. I z bohatého zbyde mrtvola. Ne nic nadpozemského. Jen tělo ve kterém jsou vnitřnosti a mozek který dříve přemýšlel. Ale už je to jen tělo ležící na stole nebo v hrobě dlouhé roky.. Nebo jen popel...
medvídkem. Plyš která se mění v trny které bolí uvnitř těla. Pero krví z něho píše. Mánie po štěstí, vytřeštěnost a skákání na stole na které leží mrtvola. Bláznivost sebe sama. Barevná duha uprostřed tmy. Hvězda která tě poblázní a chce pro ní člověk třeštit a vyvádět jak malej. Všichni si myslí že jsi sjtetá a to máš jen radost ze života. Létající barevní motýlci naznačují naivní štěstí mě pohlcuje. Deštník uprostřed mísnoti na které padají kapky deště nebo spíše vody z flašky. Venku se honí šedé mraky.Láhev vody která stojí a čeká co sní? Květy odkvetou a už nebudou. Mít v sobě dva poli je utrpení sem optimistická nebo pesimistická? Odpustě mi otázky nerozvážné bláznivé holky. Knížka se dočetla. Jste jako den a noc. Někdo je noc a někdo zase den. Ale hnijící mrtvola je pořád mrtvola. I z bohatého zbyde mrtvola. Ne nic nadpozemského. Jen tělo ve kterém jsou vnitřnosti a mozek který dříve přemýšlel. Ale už je to jen tělo ležící na stole nebo v hrobě dlouhé roky.. Nebo jen popel...


Nevím co psát asi sem moc jedla. Je mi moc smutno něco bych nakreslila ale nevím co řekněte co mám kreslit? Nebo si číst? Mám prý přiblblí keci a snažím se někoho provokovat. Sem prý jak stará bába. Je mi tak mizerně a to sem před chvílí byla štastná. Všechno mě štve a nikdo se semnou nebaví. JSEM TEN NEJVĚTŠÍ DEBIL!!!!!! Na světě. Spánek osvěžil. Ale jsem bez nálady. Dnes naplňuji prázdnou duši jídlem. Je pátek a můžu si to dovolit. Temnota po mě svíjí chapadla. Nechci se utápět v těchto myšlenkách a náladách. Cestuji tím do nicoty své duše. Která se pak pomalu strácí v ignoraci a nenávisti.

