Ztrácím se v sobě vypsychlá kočka fakt nejsem achjo ale co jsem čtu Úžasnou zeměplochu život se mi zas vymknul z rukou co mám dělat. Potkala jsem motáka kterej na mě házel hnusné sliny a které zžírají mojí duši. Kočka není můj totem ani nic podobnýho a kdo vlasně jsem. :( Tohle je zas stav kterej nevím jak řešit but svojíj změnou nebo novím začátkem. No musím si vymyselt nové jméno. A chci začít víc psát a líp.. No že budu kadeřnice je tak 30% ale budu se snažit dělat v oboru jen to asi nejsem já. Sakra jak se mám najít. Schovat se v sobě a nebýt. Zkoušky jsem nakonec udělala ale nakonec se v sobě ztrácí uáá...Přemýšlela jsem o holka maniacká nebo víla studny maniaků nebo Maniacká víla sudička. No už jsem se rozhodla :D neřešteto... Já se svím vlkem
vaše milá Víla Dvounůžková

Ano blíží se moje nervi jsou potrhané a zamotané na chuchvalec který žere zombie. Včera zlato pozitvní energie slunce v duši zmizelo byla jsem jak mrtvá rozkládala jsem se v temnotě ani se mi to nechtělo psát jak to bylo mrtvolé mrazící a zničující. Nevím co semnou je před zkouškama postupovíma to nejsem já. Celá se třesu jen na tu myšlenku pomyslím pojídá mě to za živa jak nějaká černá příšera z chapadlama když si představím že budu třem lidem říkat to co dělám asi to semnou sekne. Kamínky na ruce mi šepataj. Bolí mě hlava jako bych požila jed který mě má zahnat do reality.
Je mi blbě snažím se zajíst přicházející stres postupovích skoušek jako bych snědla něco co ještě před chvílí žilo. Nechápu ty veverky co se potulují světěm umírají a pak se zas rodí. Místo pampelišek flusance od žvíkaček. Je to revoluce ve mě všechno se bouří a chce stím přestat. Přestat dýchat kdy už se to srdce zastaví. Jako černá linka rozdělující bytost. Pokut to bytost ještě je. Pokut se tomu tak dá říct. Vylekanost při raním vstvání a vzezdření cizí ho člověka který mě tak vyděsil jako moje vlasní smrt. Prý se nemám bát ale jak co když staratím tu kontrolu. Kterou každej má. Co když se stratím sama v sobě a už se nenajdu. Jak na pokraji propasti. V náručí držím vlka. Vezmu zbraň prostřelím si čelist a spolu s vlkem mrtvá spadnu na dno. Na samotné dno toho všeho. Jak vypitá flaška s kamkami emocí které se snažím za chytit ve výru myšlenek.

