Pán zámku se netvářil moc nadšeně políbil jí a zeptal se jí znova na její ctěnné jméno. "řeknu vám to jméno odpověděla když semnou bude te spát v postýlce" usmál se naní a pohladil jí po tvářích. "jak si přeješ drahá ale pak budeš muset něco udělat pro mě"
"dobrá řekla ale když tu jsme tak si mě vůbec nevšímáta a bloumáte ve svích snech. Myslím že šanci nemám pro vás něco udělat." zamračil "se jak tohle myslíte, jak se opovažuje te semnou takle mluvit"
Okolní služky to nejspíš slyšeli a jedna vlezla dovnitř a smála se "já jsem to tušila, pane mi patříme k sobě" to mě tak dopálilo. Že jsem vstala a utekla do nicoty kolem zámku než se tam vracet to radši nebýt.

