2- Pán bílého zámku

25. prosince 2012 v 18:43 |  Pán bílého zámku
Nalil jí skleničku vína a sobě taky. Posadil se ke stolku s květinami před ní a položil dlaň na na její stehno." jak se ti u nás líbí slečno".
Zaculila se a zčervenala. Pozvedl sklenku na náznak že si sní chce přiťuknout. "tak na vás slečno" řekl a podíval se jí do očí. Přiťukli si "u vás se mi moc líbí je tu klid a nádherně čisto. Je to tu uklidňující."
"to jsem rád" Dopily skleničku venkovní dveře do před pokoje se otevřeli a vítr roz-vál průhledné závěsy. Popadl jí za ruku aby vstala a vyvedl jí ven obejmul její pas a vyznal jí lásku a políbil. Ona s toho celá pryč raději zmizela.
Znova se zas objevila u studny víl když tam on truchlil po ní. Po jeho lásce. Ale ona stále nechápala co se děje.
A tak jí provedl zámkem a vysvětlit že do zámku pouze chodí lidské duše hledat cíl a že on je tu sám a nic jiného nezná a že je mu moc smutno. A tak mu slíbila že ho bude navštěvovat jak jen si bude přát.
Další den se sešli zase na tom samém místě on jí pomiloval z vřelou láskou a otevřeným srdcem na kraji studny byla v jednom ohni ve spárech jeho rukou a nohou. Bála se že spadne dolů ale nakonec nespadla on ji udržel.
Poté co ukojily svoje pudy odešli do zámku. On začal pracovat podepisovat souhlasy na různé vy-jímky a podobně. Ona ležela v jeho ložnici na posteli která byla pohodlná jako mráček na obloze. V hedvábných peřinkách. Zlaté slunce ozařovalo celí pokoj vedle postele byla mísa plná ovoce a dobrot.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama