
U jedné staré studny kde kvetli krásně barevné květy a létali a tancovali víly. Byl smutný elf s černými vlasy sepnuté do ohonu. Seděl na trávě a sledoval víly. Přemýšlel jestli je někdo kdo by se postaral o jeho zábavu. Najednou se před ním zjevila krásná dívka menšího vzrůstu než on s jemnými rysi a světlou kůži. Po podrobnějším prohlédnutí zjistil že je napůl elf. Usmála se na něj a zeptala se ho kde se nachází co je tohle za zvláštní místo.
Ni jí neřekl přitáhl si jí k sobě a políbil. Víly kolem nich poletovali jak lehcí motýlci. Točili se kolem nich tak až je odnesly do jeho zámku se spousty místnostmi.
Ni jí neřekl přitáhl si jí k sobě a políbil. Víly kolem nich poletovali jak lehcí motýlci. Točili se kolem nich tak až je odnesly do jeho zámku se spousty místnostmi.
V hlavní místnosti ve které se objevily společně s vílami nebylo nic pouze bílá záře světla. Bílá podlaha a ozdobené zdi různými výjevy ze života. Víly zmizeli a byl tam jenom on a ona.
Popadl jí za ruku a odtáhl na chodbu kde se nacházelo spousty lidí přede dveřmi. Ti lidé se tvářili nepřítomně jako by se zde vůbec nenacházeli a byla zde jen pouze jejich duševní schránka.
Zavedl jí do své před ložnice a poprosil jí aby si sedla ona učinila tak jak si přál. Měla oči jen pro něj.

