Prosinec 2012

Elektro HOUSE

26. prosince 2012 v 19:46

3- pán bílého zámku

26. prosince 2012 v 19:42 Pán bílého zámku

Najednou přestal pracovat a řekl mi že abych se nenudila má pro mě zábavu. Ale že se musíme vrátit ke studni že ta celé tajemství skrývá.
"skoč" Zatvářila se na něj jako když mu nevěří. "neboj se skoč nic se ti nestane"
A tak i s obavami že se zabije skočila.
Padala a padala..
Až se objevila v temném lese našla cestu. Vydala se po ní instinktivně s nadějí že tam na někoho narazí ale doufala že jí nějaká bytost nepřekvapí. Po cestě jí doprovázeli zeleno-modré víly které zářili ve tmě a na okraji byli zářící houbičky.
Cesta jí dovedla ke srubu ve kterém bylo prázdno. Dveře se dali otevřít tak vešla dovnitř uvnitř bylo poházených spoustu bylin a nebylo zrovna moc uklizeno nejspíš zde žil nějaký samotář. Díky úplňku nemusela zapalovat svíčku a viděla dokonale všechno v celém srubu.

Lehla si na kožešiny že se trochu natáhne a počká do rána že bude lepší světlo. Bylo jí teplo a příjemně až usnula.

Dveře srubu se otevřeli a objevil se v nich muž bylo už nad ránem a slunce vstávalo ze svého hávu. Otevřela oči.
A on se na ní zaraženě díval. "co tady sakra chcete, a kdo nebo co vůbec jste jak to vypadáte" řekl. vytáhl za flígr a vytáhl ze svého srubu.
"prosím vás, nevěděla jsem že zde ještě někdo bydlí a kdo jsem to nevím sama, třeba vy toho víte víc vypadáte jako vzdělaný muž ohledně bytí"

Zarazil se mezi dveřmi. " co si o sobě myslíte, že jste se jen tak objevila v lese, to snad nemyslíte vážně" nadechoval se a dal si svoje svalnaté ruce na prsa.

"nj, a když mě teď po ránu vyhazujete, dal by jste mi něco k jídlu?"
On jí jen vysmál.
"to snad nemyslíte vážně vždyť vás neznám"
Dala ruce v bok
"a to vadí?"
Zamračil se
"ano vadí co když jste straka nebo něco podobného"
začala se smát .
"to snad nemyslíte vážně vy snad umíte lidi odhadnout"
zarazil se.
" Ano lidi jo ale jak to na vás koukám vy nemáte s člověk nic společného a pokut ani tak jen část"
sklopila oči.
" A to vadí, vždyť podle toho jak žijete lidi nemáte rád a já jsem člověk. Mě by jste aspoň na půl mohl mít rád"

psy - trance

25. prosince 2012 v 18:45

2- Pán bílého zámku

25. prosince 2012 v 18:43 Pán bílého zámku
Nalil jí skleničku vína a sobě taky. Posadil se ke stolku s květinami před ní a položil dlaň na na její stehno." jak se ti u nás líbí slečno".
Zaculila se a zčervenala. Pozvedl sklenku na náznak že si sní chce přiťuknout. "tak na vás slečno" řekl a podíval se jí do očí. Přiťukli si "u vás se mi moc líbí je tu klid a nádherně čisto. Je to tu uklidňující."
"to jsem rád" Dopily skleničku venkovní dveře do před pokoje se otevřeli a vítr roz-vál průhledné závěsy. Popadl jí za ruku aby vstala a vyvedl jí ven obejmul její pas a vyznal jí lásku a políbil. Ona s toho celá pryč raději zmizela.
Znova se zas objevila u studny víl když tam on truchlil po ní. Po jeho lásce. Ale ona stále nechápala co se děje.
A tak jí provedl zámkem a vysvětlit že do zámku pouze chodí lidské duše hledat cíl a že on je tu sám a nic jiného nezná a že je mu moc smutno. A tak mu slíbila že ho bude navštěvovat jak jen si bude přát.
Další den se sešli zase na tom samém místě on jí pomiloval z vřelou láskou a otevřeným srdcem na kraji studny byla v jednom ohni ve spárech jeho rukou a nohou. Bála se že spadne dolů ale nakonec nespadla on ji udržel.
Poté co ukojily svoje pudy odešli do zámku. On začal pracovat podepisovat souhlasy na různé vy-jímky a podobně. Ona ležela v jeho ložnici na posteli která byla pohodlná jako mráček na obloze. V hedvábných peřinkách. Zlaté slunce ozařovalo celí pokoj vedle postele byla mísa plná ovoce a dobrot.

1 - Pán bílého zámku

24. prosince 2012 v 22:29 Pán bílého zámku
U jedné staré studny kde kvetli krásně barevné květy a létali a tancovali víly. Byl smutný elf s černými vlasy sepnuté do ohonu. Seděl na trávě a sledoval víly. Přemýšlel jestli je někdo kdo by se postaral o jeho zábavu. Najednou se před ním zjevila krásná dívka menšího vzrůstu než on s jemnými rysi a světlou kůži. Po podrobnějším prohlédnutí zjistil že je napůl elf. Usmála se na něj a zeptala se ho kde se nachází co je tohle za zvláštní místo.
Ni jí neřekl přitáhl si jí k sobě a políbil. Víly kolem nich poletovali jak lehcí motýlci. Točili se kolem nich tak až je odnesly do jeho zámku se spousty místnostmi.
V hlavní místnosti ve které se objevily společně s vílami nebylo nic pouze bílá záře světla. Bílá podlaha a ozdobené zdi různými výjevy ze života. Víly zmizeli a byl tam jenom on a ona.
Popadl jí za ruku a odtáhl na chodbu kde se nacházelo spousty lidí přede dveřmi. Ti lidé se tvářili nepřítomně jako by se zde vůbec nenacházeli a byla zde jen pouze jejich duševní schránka.
Zavedl jí do své před ložnice a poprosil jí aby si sedla ona učinila tak jak si přál. Měla oči jen pro něj.

Trance

24. prosince 2012 v 22:03